Ráda bych vám vyprávěla příběh mého klienta, kterého jsem i s jeho maminkou poznala bohužel v souvislosti s tragickou událostí, která jejich rodinu postihla. V tomto případě poskytnu aktérům naprostou anonymitu, protože událost je tragická, celorepublikově známá a s klienty stále spolupracujeme v rámci odškodnění.
Veškeré příběhy, které píšu, se zakládají na skutečných událostech, nevymýšlí si je AI, jak tvrdí v komentářích pod příspěvky někteří jedinci, a zveřejňuji je čistě z edukačních důvodů – za účelem kultivovat prostředí v silničním provozu.
V červnu 2024 se parta kamarádů rozhodla podniknout vyjížďku po Jižních Čechách. Vzhledem k ošklivému počasí se skupinka přátel začala rozpadat a zůstali jen tři skalní (dva bratři a jejich kamarád), kteří se na poslední chvíli dohodli, že se snad počasí umoudří a oni vyrazí. Kluci vyjeli v neděli 23. června 2024 kolem druhé hodiny odpoledne. Jeli do Týna nad Vltavou a dále na Hlubokou nad Vltavou. Tam najeli na hlavní tah, který se táhne od Českých Budějovic na Písek a Prahu. Zastavili na autobusové zastávce, protože jeden z kluků si potřeboval očistit plexi na přilbě, a rychle se domlouvali na další cestě. Ta vedla na benzinku v Netolicích, kde opět přemýšleli, kam pokračovat dál. Cesta měla vést přes Prachatice na Bavorov.
Pořadí, ve kterém kluci jeli, bylo následující: Skútr Kymco 400S, Honda XL1000 Varadero a Suzuki GSR600. Za Prachaticemi, na místě, kde začínají serpentiny, se kluci prohodili, protože jezdec na Suzuki si chtěl užít jízdu v zatáčkách a jel svižnějším tempem než ostatní. V Bavorově na náměstí však na kluky počkal a poté se opět zařadil na poslední pozici. Pokračovali pak za obytným autem s přívěsem a ještě jedním osobním automobilem. Cca kilometr za Bavorovem, na rovince, na kterou navazuje mírná pravotočivá zatáčka, najednou do levého boku obytného auta před nimi narazil bílý Volkswagen Scirocco, který si vyřítil z protisměru. Po nárazu byl odmrštěn přímo na skupinku tří motorkářů jedoucích za ním.
Tento příběh vám vypráví jediný přeživší této události:
"Pamatuji si tupý náraz a pak, jak letím vzduchem kolem auta a kutálím se. Snažím se posadit a zjišťuji, že mám zlomenou ruku (pochopil jsem to hned, protože v ní křupe). Šokovaně zjišťuji, že mám zuté obě boty. Cítím velkou bolest nejen v ruce, ale i v noze. Můj kotník je úplně "na volno". Sundávám si helmu. Během chvilky k nám přibíhají svědci nehody a kolemjedoucí. Ptají se mě, co mi je. Odpovídám jim, jak na tom asi jsem, a prioritně mě zajímá, co kluci??? Všichni do jednoho mi odpovídají, že nevědí, ale že jsou asi v bezvědomí. Neviděl jsem ani jednoho z nich. Já zůstal ležet na silnici a kluky to odmrštilo do pole s obilím, i s motorkami a autem. Moje motorka byla taky v poli.
Jednoho ze svědků jsem požádal o donesení mobilního telefonu, který jsem měl v topcasu skútru, abych mohl zavolat mamince, že jsme měli nehodu. Pán mi donesl celý kufr, plotna to nevydržela a byla přeražená. Otevřeli jsme společně kufr, protože bych to jednou rukou nezvládl, a vyndali jsme telefon. Zavolal jsem mamce, ale ta mi to nezvedala, protože byla na zahradě. Volal jsem tedy sousedovi, který měl jet původně s námi, a ten to mamince vyřídil. Soused ihned za námi vyrazil.
Mezitím přijela Policie ČR s hasiči a helikoptéra se Záchrannou službou. IZS dorazili z Českých Budějovic, Prachatic a Strakonic. Ihned se mi začali věnovat, ptát se, jak se cítím. Dostal jsem kapačku a začali mě stabilizovat. Poté jsem byl naložen do sanitky, která měla směřovat do prachatické nemocnice, ale vzhledem k mému stavu mě během okamžiku přemístili do druhé sanitky, která mě odvezla přímo do traumacentra nemocnice v Českých Budějovicích.
Nečekal jsem po příjezdu to obrovské množství lidí, kteří se mi začali věnovat. Svlékli mě do naha a okamžitě zjišťovali můj zdravotní stav. Probíhalo veškeré vyšetření, šití tržných ran, rovnání pravé ruky – což neskutečně bolelo (jeden zdravotník ruku držel, druhý natahoval a třetí fixoval). Dostal jsem cévku a rovnou se mnou letěli na CT, kde mi projížděli celé tělo. Vstříkli mi do kanyly kontrastní tekutinu, aby si byli vším jistí. To trvalo asi půl hodiny. Zjistili další komplikace v pravém kotníku, takže se mnou letěli opět zpět na traumacentrum, kde pokračovali v "nahození" kotníku a jeho ošetření.
Nakonec jsem byl odvezen do čtvrtého patra na JIP, kde jsem zůstal do operace a následně i po ní. Poté jsem byl převezen na normální pokoj.
V neděli večer po nehodě, poté co mě odvezli na JIP, jsem se ptal sestřičky, jestli ještě nepřivezli z naší nehody někoho dalšího. Řekla mi, že jenom mě. Tak jsem si říkal, zda kluky nepřevezli do těch Prachatic nebo někam jinam… A protože jsem měl telefon, začal jsem googlit „nehoda u Bavorova, tři motorkáři“ a tam se mi to vše otevřelo… Dočetl jsem se, že dva motorkáři nepřežili… https://www.idnes.cz/ceske-budejovice/zpravy/motorkari-strakonicko-nehoda-bavorov.A240623_175004_budejovice-zpravy_vlc
Byl to strašně divný pocit. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že jsem přišel o bratra a kamaráda…
Byl ti v té situaci někdo nablízku, probíral jsi to se sestřičkami, nebo jsi někomu volal? Volal jsem mamce, ale chtěl jsem se zeptat, jestli to ví, ale bál jsem se, protože má špatné srdce. Maminka to samozřejmě věděla od PČR, ale ani ona mě nechtěla před operací zatěžovat traumatem a řekla mi, že neví. Za několik hodin jsme si s maminkou opět volali a již jsme si vše řekli narovinu.
Pokud jde o mé pocity: cítím bezmoc a uvědomění si, že způsob, jakým jsme se v Bavorově na náměstí seřadili, mi zachránil život. Kdyby totiž kamarád na Suzuki jel první, já bych nepřežil, protože druhý a třetí jezdec zemřeli. Na první pozici jsem zůstal já, za mnou můj bratr na Varaderu a kamarád na Suzuki se zařadil jako poslední. Naše matka by přišla o oba své syny a zůstala by na světě úplně sama!
Cítil jsem obavy z úspěchů a délky rekonvalescence a z toho, že se o mě, velkého chlapa, bude muset starat drobná maminka sama (nikoho jiného už nemáme). Na vozíku jsem byl přes tři měsíce, poté jsem zkoušel berle a francouzskou hůl (ke konci roku 2024) a možná koncem ledna 2025 jsem začal chodit s klasickou hůlkou. Dne 10. března 2025 jsem opět nastoupil do práce. Moje původní pracovní pozice byla dost manuální, ale firma mi z důvodu mého zdravotního stavu zajistila mnohem lehčí práci, kde nepracuji manuálně. Jinak bych do pracovního procesu absolutně nemohl nastoupit."
Zorka: O tomto tématu jsem se bavila s maminkou, ale je tak osobní, že ho zde nechci rozebírat. Mohu jen říct, že ve chvíli, kdy se policisté objevili před domem, bylo jí jasné, co se přihodilo.
"Rád bych tímto poděkoval společnosti Vodňanská drůbež, a.s. za jejich vstřícnost a podporu nejen v této záležitosti. Velmi si toho vážím! Dále bych chtěl poděkovat všem zaměstnancům IZS, kteří přijeli k naší nehodě a pomáhali nám, stejně jako nemocnici České Budějovice, jejich traumacentru, JIP a ostatním oddělením.
Na závěr chci uvést, že mi při nehodě velmi pomohlo kvalitní motorkářské oblečení."
Jsem rád, že mi Zorka nabídla službu odškodnění za zdravotní a duševní útrapy, protože v situaci, která nastala, jsme neměli sílu se touto záležitostí zabývat. Už vůbec jsme neměli kapacitu jakkoliv studovat tuto problematiku a řešit ji s pojišťovnou. Do dnešního dne jsem se službou spokojen a ve spolupráci nadále pokračujeme.